Mikulášský den v MŠ

Chtěla bych se s vámi podělit s tím, jak u nás na praxi vypadal Mikulášský den. 

Pohybové hry a  didakticky zacílená činnost ( řízená činnost)

Cíl: Děti si užijí zábavné dopoledne s čertem, Mikulášem a andělem

Pomůcky: Rádio, Píseň na USB disku, Pytel, rohy, Startovní čáru, uhlíky

Organizace: v herně

Metodický postup:

Motivace : Tanec pro Mikuláše

Děti dneska ráno jsme si povídali o Mikulášovi, čertech a anděly. Také jsme si vyráběli svoje vlastní anděly, čerty a Mikuláše. A my se dnes naučíme krátký taneček, který můžeme poté předvést Mikulášovi, až se za námi příjde podívat. Taneček vypadá takto (viz. odkaz)

Hudba:  Míša Růžičková-BU BU BU, délka: 1:10

Opakujeme minimálně 3x

https://www.youtube.com/watch?v=SB0pFepg0Bw

Svačina

Cíl: Správně sedět u stolečku a dodržovat základní hygienické návyky.

Pozn: Po svačině příchod Mikuláše s čerty a andělem, děti předvedou návštěvě tanec, čerti se připojí.

Pohybové hry:

Pomůcky: pytel, rohy, označení startovní čáry, uhlík

1)      Čerti honí anděly

Pomůcky:  Rohy

Pravidla: Z dětí se vyberou dva „čerti“, jeden z nich bude mít na hlavě rohy a budou se držet za ruku. Jejich úkolem bude chytit ostatní děli ,které dělají , že jsou andilkami a mávají křídly. Když čerti chytí anděla, anděl se zastaví a zůstane stát v roznožení. Pro vrácení do hry ho musí podlézt další anděl. Nezapomene obměňovat čerty.

      2) Hrátky v pekle

Pomůcky: Pytel, startovní čára,uhlík

Pravidla: Děti rozdělíme do dvou stejných skupin. Úkolem dětí v týmu bude doskákat v pytli k čertovi, který mu udělá šmouhu na obličeji a doskákat zase zpátky. Vystřídají se všechny děti ve skupinách.

Mikulášská nadílka:

„Tak děti, dneska jste byly moc šikovné. Líbilo se mi, jak jste si hrály s čerty a také jak jste tančily. Já jsem pro vás s andělem přinesl nadílku. (Čokoládka)První na seznamu v mé nebeské knize je …“ Mikuláš bude postupně vyvolávat děti z nebeské knihy, zeptá se, jestli zlobily celý rok, jestli ano tak dítě slíbí, že se polepší. Nakonec dítě poděkuje, na to si dá Mikuláš pozor. Po rozdání nadílky se Mikuláš s dětmi rozloučí, protože má ještě hodně práce.

Ukázka přípravy na pedagogickou praxi v MŠ

Zde vám ukážu, jednu z příprav na mou pedagogickou praxi v MŠ  je to příprava na řízenou činnost, ve které se děti naučí písničku Zajíc. Samozdřejmě, že u každé přípravy musí být nadepsané hlavička se jménem, typem zařízení, datem, věkem dětí, dílčím tématem, integrovaným blokem a průběžným cílem. Tohle zde však neuvádím. Mohu jen prozdradit, že dílčí téma bylo: Na poli.

Řízená činnost:

Cíl: upevňovat pěvecké návyky a intonaci písně

Pomůcky: noty k písničce, plyšák (zajíc)

Organizace: na židličkách v půlkruhu

Metodický postup:

1.       Úvodní část

a.       Motivace

                                                               i.      Já jsem zajíček Ušáček a přišel jsem vás děti poprosit o pomoc. Dnes jsem utíkal přes pole a uviděl jsem velké rezavé zvíře s dlouhým ocasem, které mě chtělo chytit – co to bylo za zvíře. A pak jsem si pochutnával na zelí a najednou přišel člověk, který byl celý v zeleném, měl klobouk s pírkem a velkou pušku(hajný – kdo to je co dělá). Proto jsem radši utekl až k vám do školky. Ale zdržím se tu jen chvíli. Musím potom počkat na moji maminku zaječici jak se bude vracet z lesa. Ale co když na ni budu čekat moc dlouho? Jak se mezitím zabavím? Mám nápad! Zahraju si takovou hru. Zahrajete si ji děti semnou? (cvičení na pohyblivost jazyka).A potom spolu s maminkou budeme odpočívat. To si vždycky lehneme tak, že… (cvičení na břišní dech).  Potom se taky musíme pořádně protáhnout a narovnat si zádíčka (cvičení na hrudní dech). Poté už skáčeme jen hop a hop do lesíka.

2.       Realizační část

a.       Cvičení: Procvičujeme pohyblivost jazyka

Pusa je zavřená, nejdříve opřeme jazyk o horní řezáky, potom o dolní. Jazykem si obkroužíme zuby v obou směrech, horní i dolní.

Zajíček čekal na maminku a čekání bylo dlouhé, ale on to vydržel. Když se mu chtělo volat maminku, sevřel pusu a jazykem si počítal dokolečka všechny zoubky, jezdil v puse dokolečka jazykem závody tam a zpět, dokud se zaječice nevrátila. Zkusíme to také.

b.      Dechové cvičení: Procvičujeme břišní dech

                                                               i.      Sed na patách, rukama se opřeme o předloktí, aby se lokty dotýkaly kolen. Kolena jsou u sebe. Dlaně jsou položeny na zemi, prsty u sebe. Hlava je v prodloužení páteře.

                                                             ii.      U dětí kontrolujeme správnost dechu přiložením dlaní v bocích nad pasem.

                                                                                                                                                                          iii.      Když se schoulíš do uzlíčku,

                                                                                                                                                                                   iv.      přitáhneš si tlapičky,

                                                                                                                                                                            v.      ihned začneš prodýchávat

                                                                                                                                                                                     vi.      svoje bříško celičký.

Procvičujeme hrudní dech

Sed na patách, mírně napřímíme záda, dlaně položíme na zem vedle kolen, paže jsou napnuté, záda rovná, protažená. Halva je v prodloužení páteře. Dech se přesune do oblasti středních plic.

Kontrolujeme tak, že přiložíme jednu ruku zepředu na hrudník a druhou na záda.

Tělíčko si narovnáš,

tlapky, hlavu v zádech,

tím hrudníček uvolníš,

zkusíš výdech, nádech.

c.       Rozezpívání:

                                                               i.      Zpíváme hop-hop-hop nejdříve C1-E1, D1-Fis1, E1-Gis1 (vzestupně i sestupně)

d.      Dětem zazpívám písničku ve finálním provedení i s klavírem

e.      Učíme děti písničku po částech (učitelka předvede a děti zopakují) – bez doprovodu, nejdříve 4 takty, poté celý řádek a nakonec celou sloku (stejným způsobem nacvičíme i 2. sloku

f.        Zazpíváme si celou písničku i s doprovodem

3.       Závěrečná část

a.       S plyšákem: Tak co děti? Jak to se zajíčkem s naší písničce dopadlo? Všichni jste byli moc šikovní a krásně jste zpívali. Jí jsem se na vás celou dobu díval a moc vám to šlo. Doufám že si tu písničku ještě někdy společně zazpíváme. Myslím, že si můžeme všichni společně zatleskat.

Doufám, že obzvláště studentky, které s přípravama začínají se něčím inspirovaly a tento článek jim byl alespoň trošku nápomocný. :)

Dětské letní tábory

Spousta rodičů s nástupem jara řeší otázku, zda poslat své dítě v létě na dětský tábor. Když už se rozhodnou, že by svou ratolest na tábor i poslali, nastává otázka: "Jaký tábor ale bude pro tu naši dcerku/syna vhodný?"

Letních táborů pořádají Domy dětí nebo cestovní agentury nespočet. A když se podíváte na internet, můžete ztrávit třeba i tři dny hledáním toho vhodného tábora. Všichni si své tábory vychvalují, předhánějí se nejen v tématech, ceně, ubytování ale také v tom, co je náplní tábora.

Spousta dětí, hlavně těch starších už nechce jezdit na ty klasické tábory pod stan, kde není signál, vaří se v kotlíku, v noci je koušou komáři a chodí na celodenní túry. Proto, takových táborů v naší republice i ubývá. Děti si dnes vybírají spíše tábory co jsou v chatkách či budově, při nejhorším v hotelu. Na jednu stranu je to dobře, že nám dítě nepřijede pokousané od komárů, s rozbitýma kolenama, s tím, že v lese mu našli dvě klíšťata atd. Ale mohou si děti takový tábor, neboli jak já říkám Dětský rekreační pobyt užít? Když se jich po návratu zeptáme jak si tábor užili a co dělali, oni vlastně ani neví.

Na táboře, kde mají děti celý den volnou zábavu, co nechcou dělat to nemusí a mohou se celý den válet s mobilama v posteli nevidím nic lákavého. Tohle přece není tábor. Na správném táboře se hraje spousty her, chodí se k vodě a večer se sedí u táboráku s kytarou. Ale smutné je, že děti obzvláště v pubertě zajímají tábory, kde se moc neušpiní a kde mají jak se říká volnou ruku.

Tak co? Jaký dětský tábor byste si vybrali vy pro své dítě?

• Ten, kde se děti předhání v tom, kdo má na sobě hezčí oblečení a kdo je větší "frajer"?
• Nebo ten, kde seti chodí na túry, hrají lesní a polní hry, chodí se koupat k vodě a je jim jedno co mají zrovna na sobě?

Záleží jen na vás, jaký názor si na to uděláte, ale já určitě preferuji druhý typ táborů.

 Napište mi do komentářů, jaké máte vy zkušenosti s letníma táborama, které doporučujete a na které by jste své děti víckrát neposlali.

Plavecká výuka v předškolním věku

Plavecká výuka v předškolním věku není v současné době žádným mimořádným nebo ojedinělým jevem. Na tuto formu výuky se orientuje většina plaveckých středisek, zájem projevují jak mateřské školy, tak rodiče dětí.

Děti ve věku 5 až 7 let, jsou již schopny absolvovat koletktivní výcvik. V tomto věku si děti umějí ve skupině nejen hrát, ale jsou již zvyklé z MŠ se tímto způsobem i učit. Pčedevším vztah dětí v tomto věku k vodě je v převážné většině bezkonfliktní. Většina dětí nemá zábrany do vody vstoupit, volně s ev ní pohybovat, nevyhýbat se ani přímému kontaktu obličeje s vodou, děti jsou ve vodě rády. V úvodních hodinách musíme volit mělčinu a dostatečně teplou vodu a přiměřeně zajímavou činnost. U dětí, které mají bezproblémový vztah k vodě, se i zde nápadně projevují typické rysy pohybového projevu předškolních dětí - hravost, spontalita, vysoký emocionální prožitek z pohybu. těchto znaků je třeba využít při motivaci nácviku plavecké dovednosti.motivace dětí v tomto věku učit se plavat spočívá především v touze po činnosti samé, není zde ještě zpravidla rozumová úvaha: chci umět plavat, abych se neutopil, nebo aby mohl jet s rodiči v létě k moři. děti nesmí setrvávat u takového poměru k vodě, který představuje si ve vodě jen hrát.

Praxe výuky s předškolními dětmi odpovídá zhruba modelu: výcvik probíhá v rozsahu zhruba 20 nebo méně lekcí, jedenkrát týdně, s délkou cvičební jednotky 45 minut. K dispozici bývá většinou bazén určený pro sportovní plavání s nevhodnou hloubkou pro předškoláky nebo výukový bazén se stálou výškou hladiny. na skupinu zhruba 10 dětí připadá jeden trenér, zpravidla vyjímečně přítomen ve vodě.

Jak vypadá první výuková lekce? 
Nejdříve sis  dětmi prohlédneme bazén. Seznámíme je s hygienickými požadavky, lteré děti musejí dodržovat před vstupem do bazénu i po odchodu z bazénu (použít wc, umýt se před i po výcviku, po výcviku si vysušit vlasy, atd).
Trenér dětem předved ejdnotlivé plavecké způsoby a ukáže jim, co se budou učit.
Po tomto úvodu se děti osprchují a společně s trenérem vstupují do vody. Seznámí se s vodou. po tomto seznámení si děti volně hrají a pohybují s ev rpostoru, který si z bezpečnostníích důvodů vymezíme např. hadicí. Můžeme s dětmi také hrát hry, které znají (Kolo, kolo mlýnský, Spadla lžička,...)
Lekci ukončíme nástupem. Děti pochválíme a motivujeme na další lekci.

HRY VE VODĚ:

Hry pro seznámení s vodou:

• Na kroky - předvádění chůze - různé kroky: pochodový, taneční, po špičkách, po hranách chodidla... Kroky předvádí trenér 
• Rybičky a rybáři - rybáři a rybky stojí proti sobě, na povel s epihybují pouze v před, rybář chytá rybičky, chycené rybky vytvářejí rybářovu síť
• Hrajeme si s vodou - zkoušíme jaká je, hladíme ji, mazlíme se, zlobíme se - plácáme, sekáme, bušíme do vody, povídáme vodě pohádku

Hry pro nácvik splývání: 

• Hvězdice - leh na hladině, vzpažit zevnitř, roznožit. Cvičíme na prsou i na zádech.
• Hříbek - nádech, dřep, předklon hlavy, uchopit se za nárty. Vztal vody vynese dítě k hladině.
• Kolotoč - děti jsou v kruhu, rozpočítají se na první a druhý. první si elhnou za záda, druzí je chytnou za ruce  roztočí kruh.
• Splývání odrazem od stěny

 Hry na nácvik potápění:  

• Podplouvání ve dvojicích
• Barevné domečky - nafukovací kruhy, na povel "do domečku" podplavat do kruhu 
• Počítání - trenér ukazuje pod vodou prsty a děti počítají

 

Tělo učitele

Když se podíváte na tento obráze, zjistíte, že učitel není jen tak obyčejný člověk. Učitel je zvláštní stvoření, které musí zvládat úplně všechno.

 

Co dělá učitel celý den?

Jak už jsem se zmínila ve svém předcházejícím příspěvku: Proč rodiče nedocení práci učitele MŠ rozhodla jsem se, že rodičům, ale vlastně i učitelům přiblžím to, co se v učitelské profesi celý den děje. Co má učitel vše na starost a co vše musí dětem zajistit.

Co ted učitel dělá každý den?

• Učitel dětem každé den servruje horké jídlo
• Ošetřuje dětem malé poranění
• Staráme se o to, aby  se děti uměly správně vyjadřovat
• Učíme děti základní pravidla chování ve společnosti
• Kontrolujeme dětem ve vlasech vši
• Učitel musí být odolný vůči všem nemocem, které děti do školky přinesou
• Učíme je vážit si prostředí, základy ekologie, třídění odpadu, atd
• Máme s nimi logopedické chvilky
• Musíme zvládnout děti s ADHD i jinými poruchami chování
• Většinou jsme první, kdo u dětí rozvíjí hudební sluch a pěvecké návyky
• Musíme znát odpověď na všechny dětské dotazy
• Podporuje zvídavost a zájem u dětí

Napdá vás ještě něco, co učitel musí za celý den zvládnout? Napište mi své názory do komentáře. Vaše názory přidám zde, do tohohle příspěvku.

Inspiraci jsem našla na webu: https://eduworld.sk/cd/zuzana-granska/1743/co-robi-ucitel-cely-den

Proč rodiče nedocení práci učitele MŠ?

Mnoho maminek, které vodí své ratolesti ráno do Mateřské školy si myslí, že povolání učitelky je takové "lážo plážo". Učitelka sedí za stolem, popíjí si čaj, popřípadě si vykládá s kolegyněmi. Děti si pak volně celý den hrají, popřípadě něco namalují nebo se naučí básničku. Když jdou své děti odpoledne vyzvednout, učitelka zase jen sedí za stolem a jak se říká klábosí. Jak to, že rodiče nedoceňují namáhavou práci pedagoga? Proč si myslí, že práce učitele, obzvlášť v Mateřské škole je spíše odpočinková činnost?

Do značné míry je to způsobeno tím, že rodiče vodí své děti do školky v době, kdy jsou tzv. spontánní činnosti. Úkolem učitelky je, aby dětem dala na výběr různé hry, stavebnice a skládačky a zadala téma. Např: "Kluci, co kdyby jste mi z toho lega postavili nějaké auto nebo vlak?" Tím dětem nenásilně naznačí téma, kterým se tento týden zabývají, děti do ničeho nenutí a vypadá to, jako by si jen volně hrály a učitelka nic nedělala. Rodiče už potom nevidí to, že paní učitelka s dětmi dále každý den cvičí, má tzv. řízenou činnost, kde se děti něco nového naučí nebo si zopakují starší vědomosti. Za tím, stojí nejvíc práce. Za tím, kdy učitel je s dětmi ve školce sám, zatím co rodiče jsou v práci. Když rodiče příjdou své děti v odpolednch hodinách vyzvednout, vidí zase jen hloučky dětí, které něco staví, malují si, povídají si, nebo si hrají v kuchyňce. Poté se podívají na učitelku a tak nedělá nic jinho, než jen sedí za stolem, popíjí čaj a vykládá s kolegyněmi. Děti ale přece po tak náročném dni ve školce potřebují trochu odpočinku, potřebují nějaký čas na volnou hru, na to, aby si odpočinuly. A kdy jindy si mají volně hrát, aby nenarušovaly průběh výuky než když se scházejí a nebo rozcházejí?

Tímto článkem nechci naštvat nikoho z rodičů. Je to jen můj osobní pohled na to, co si oni myslí o náročné učitelské profesi. Samozdřejmě, že se mezi rodiči najde plno těch, kteří učitele obdivují, jak to všechno zvládá, že oni by to nikdy dělat nemohli a tak dál, ale těch je opravdu málo. Proto doufám, že jestli si tohle přečetl rodič, co má o učitelích nemilé mínění, že alespoň trošku změnil názor. Nemusí být vše tak, jak to vypadá.